Sport Invest Group - Sport Invest

Zlatá Martina Sáblíková

Legendární rychlobruslařka

a jejích 20 titulů mistryně světa

Byl březen roku 2007 a 19letá rychlobruslařská naděje Martina Sáblíková v Salt Lake City získala své první dva tituly mistryně světa. Dnes, po 12 letech, je ze Sáblíkové legenda, dvacetinásobná světová šampionka, která na speciální focení všechny své zlaté medaile musela poskládat do kufru.

„Když jsem medaile před focením dávala dohromady, seděla jsem doma obklopená všemi těmi plackami a říkala si: To snad není možné. Opravdu jsou všechny moje? Probírala jsem se medailemi asi 15 minut, protože jsem je měla smíchané dohromady i se stříbrnými a bronzovými,“ popisuje Sáblíková. „Když jsem všechny ty medaile měla na jednom místě, úplně mě to uchvátilo. Nikdy jsem je takhle pohromadě neviděla. Ani jsem je nikdy nepočítala.“

Dvacet zlatých krabiček naskládala do rovněž zlatého kufru. Zbytek zůstal doma v dalším kufru. Celkem během kariéry česká závodnice posbírala 44 medailí z velkých akcí.

„Tolik? To je neuvěřitelné,“ vyhrkla až překvapeně. „Vážím si všech stejně. Třeba stříbro z letošního mistrovství Evropy pro mě mělo obrovský význam. Za každou medailí se skrývá velký boj. Člověk nemůže pořád jenom vyhrávat. Cením si každé medaile a je mi jedno, jakou má barvu. Zároveň je nutné zmínit, že nestačí se jen postavit na start a jet. Někdo musí naplánovat trénink tak, aby forma přišla v pravý čas a já byla připravená. Za to patří velký dík Petrovi (Novákovi), smekám před ním.“

Jedna medaile ze zlaté dvacítky je pro Sáblíkovou ale přeci jen něčím speciální. „Každá má svůj příběh, před každým závodem jsem měla nové soupeřky, nové výzvy, nerada vyzdvihuji jednu medaili, ale ta ze Salt Lake City zůstane navždy první v mém životě. Jak bylo neuvěřitelné, co se mi povedlo letos v Inzellu, tak tenkrát bylo neuvěřitelné, že se to vůbec povedlo,“ vzpomíná Sáblíková.

V únoru v Inzellu ovládla tratě na tři a pět kilometrů, následně přidala i titul z víceboje v Calgary. „Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, co se mi v Inzellu povedlo. Nemyslela jsem si, že se ještě někdy dočkám triumfů na obou dlouhých tratích,“ vrací se Sáblíková k šampionátu v Německu. „Medaile jsem dala k těm ostatním a uvědomila si, kolik dřiny za nimi je, jak dlouho už se rychlobruslení věnuji. K tomu jsem si přidala i olympijské medaile, to je mazec! Mám tolik vzpomínek… Bylo to silné, protože tyhle pocity jsou úplně jiné, než když je člověk v emocích po závodě. Dostalo mě to. Moje první myšlenka byla, že tohle přece nemůžu být já, že ty medaile nejsou moje. Já nemůžu být ta, která získala 44 medailí na velkých akcích. V hlavě mi běželo pořád dokola: tohle se nestalo, to se mi musí zdát.“

Sáblíková si každé mistrovství světa vybaví ihned, bez váhání. „Jela jsem na spoustě míst, ale nejradši mám tři haly: Hamar, Inzell a Calgary. V Hamaru jsem poprvé nastoupila v elitní skupině A. Do Inzellu jezdím odmalička, cítím se tam jako doma. Poprvé jsem v Inzellu byla v roce 2001, v 17 letech jsem tam na pětce porazila na mistrovství světa holku, co byla druhá na olympiádě 2002 (Gretha Smitová). Měla jsem z toho obrovskou radost. No a v Calgary jsem zajela svůj první juniorský světový rekord, teď po letech i poslední světový rekord. Hodně se mi tam líbí, ostatně obecně mám ráda Kanadu. I když jsem v Calgary jednou spadla a nalomila si pažní kost, tak má na mě místní hala pozitivní vliv,“ vypráví Sáblíková. „Pořád mi to všechno přijde neuvěřitelné. Moc děkuju rodině, sponzorům a dalším lidem, co za mnou stojí a umožňují mi věnovat se rychlobruslení.“

Tady jsou vzpomínky Sáblíkové na jednotlivé šampionáty. 

2007 Salt Lake City (3 km, 5 km)

„Moje první medaile. Na pět kilometrů se ode mě zlatá medaile asi trochu čekala, tam se mi dokonce povedl zajet světový rekord, ale na trojce mi nikdo nevěřil, ani já sama. Už je to hodně dávno, ale vím, že po mistrovství jsem dostala od Sport Investu sestříhané video. Hrála u toho písnička It is my life, to mám zafixované.“

2008 Nagano (5 km)

„Na trojce jsem v Naganu byla čtvrtá o 16 setin, tam jsem to totálně pohnojila technicky, jela jsem hrozně, protože jsem moc chtěla vyhrát. Na pětce už jsem byla úplně jiný člověk, neskutečně jsem si ten závod užívala.“

2009 Hamar (víceboj)

„První víceboj, to bylo taky dobrý. Ale co vlastně nebylo dobrý? (směje se) V Hamaru jsem zažila dva šoky. První byl ten, že jsem s mojí pětistovkou vyhrála víceboj, druhý ten, že Pechi (Claudia Pechsteinová), ke které jsem vzhlížela, dostala dva roky distanc. 

2009 Richmond (5 km)

„Na trojce jsem byla druhá o 7 setin. Tenkrát vyhrála Nizozemka Renate Groenewoldová, která se celou kariéru snažila právě o zlato z mistrovství světa, tady se jí to povedlo. Týden před šampionátem jsem měla šílené horečky až 39, takže jsem ležela a na led šla den před závodem. Myslela jsem, že ani nenastoupím a nakonec z toho bylo zlato.“

2010 Heerenveen (víceboj)

„Celý rok jsem netrénovala starty, bylo po olympiádě, ani se mi nechtělo jet. A najednou jsem měla druhé vícebojařské zlato.“

2011 Inzell (5 km)

„Proti mně nastoupila Stephanie Beckertová, která chtěla vyhrát doma, ale já si věřila. Na trojce jsem byla druhá za Ireen (Wüstovou). Přijela se na mě tenkrát podívat kamarádka Šárka, která mi po konci psala, že si to brutálně užívala. To jsme byly dvě.“ (usmívá se)

2012 Heerenveen (3 km, 5 km)

„Přijela za mnou celá rodina, byli tam úplně všichni. To pro mě vždycky hodně znamená. Celkově krásný zážitek.“

2013 Soči (5 km)

„Jelo se v hale pro olympiádu, pamatuju si, že tam bylo všechno rozkopané, všude spousta bláta. Nějak jsem si neuvědomila polohu Soči a vezla spoustu zimního oblečení, ale bylo tam vedro, takže jsem cho

dila jen v tričku.“

2015 Calgary (víceboj)

„V Calgary vždycky bývá spousta českých fanoušků, po Kanaďanech druhá největší skupina. Tam se mi vždycky jezdí bezvadně, i tenkrát mě čeští příznivci hnali za zlatem.“

2015 Heerenveen (3 km, 5 km)

„Trojku jsem jela v přímém souboji proti Ireen, to je pokaždé hodně vyhrocené. A porazit právě ji na její domácí dráze v Heerenveenu, to je obrovské. Na pětce zajela Carlijn Achtereekteová brutální čas, byla jsem hrozně nervózní, až jsem si říkala, že se asi před startem sesypu. Měla jsem malou výhodu, že jsem jela po ní a věděla tak, jaký čas je potřeba. Bylo to hrozně těžké.“

2016 Kolomna (3 km, 5 km)

„Před tím jsem jela ve Stavangeru na Světovém poháru trojku za 4:00,08. Opravdu moc jsem tenkrát chtěla zajet pod čtyři minuty. A v Kolomně jsem na trojce porazila Ireen právě o osm setin. Mělo to pro mě takovou zvláštní magii. Na pětce zajela Nizozemka Carien Kleibeukerová skvělý čas 6:54,96. Před startem jsem byla stejně nervózní jako o rok dřív v Heerenveenu.“ 

2016 Berlín (víceboj)

„Jel se na mě podívat brácha, akorát mu, chudákovi, po cestě kleklo auto, takže neviděl, jak jsem zajela na trojce evropský rekord v čase 3:58,11. Omlouval se mi, ale já byla ráda, že stihl aspoň druhý den. Celkově to byl boží závod.“

2017 Kangnung (5 km)

„Vyhrát rok před olympiádou, to je vždycky super. Tenkrát jela skvěle Pechi, už jsem myslela, že ji neporazím.“

2019 Inzell (3 km, 5 km)

„Jeden z nejemotivnějších závodů v životě. Vůbec jsem nečekala, že bych mohla vyhrát trojku. Po projetí cílem jsem nechápala, vlastně nechápu doteď, jak se to stalo. Úplná bomba. Pak dorazil brácha s manželkou, takže jsem brečela už před pětkou, bylo to emotivní. K tomu Esmee Visserová udělala fantastický čas, bylo to vyhrocené, ale zvládla jsem to. V hledišti bylo hodně českých fanoušků, byl tam náš fanklub, cítila jsem se jako doma. Tam jsem také poprvé potkala skeletonistku Aničku Fernstädt, která trénovala kousek od Inzellu a přijela mě podpořit. Krásný víkend plný nádherných událostí.“

2019 Calgary (víceboj)

„Dva světové rekordy ve dvou dnech, další triumf ve víceboji. Doufala jsem, že se dostanu do finálové pětky, že pojedu tak o čtvrté místo. Největší favoritka pro mě byla Ireen, pak Antoinette de Jongová a Miho Takagiová. Nakonec jsem vyhrála, když jsem v poslední pětce sjela na Takagiovou 15 vteřin. Tomu taky pořád nevěřím. Sjet 15 vteřin, ještě když jsme před tím jely patnáctistovku. Miho je úžasná, jeden týden startovala na mistrovství světa na krátkých tratích, pak si střihla dlouhé… Asi jsem ještě těžila z euforie z Inzellu.“

0

0

0

0